Kronika obce
Duben 2023 - Povodně v naší obci v minulosti - z kroniky zpracovala Věra Albrechtová
V červnu 1926 byla naše osada postižena velkou živelnou pohromou. Neustálé deště, srážky v horách, zvýšily vysoko vodní hladinu Labe a voda zatopila celý kraj. Zatopeny z části i úplně byla mnohá města a vesnice ležící při Labi. Z blízkých sluší jmenovati Hradišťko, Sendražice, Kolín, Tři Dvory. Naše obec byla zachráněna díky prozíravosti občanů, kteří po zkušenostech při poslední velké povodni v dvacátém roce, bedlivě sledovali vodní stav a v noci měli rozestaveny hlídky, které včas probudily občany a troubením poplašných signálů vyzvaly včas osadníky k záchranným pracím. Bylo to v prvé řadě zbudování nouzové přehrady, vlastně hráze podél cesty vedoucí od Chotule přes Hajky na silnici. Až sem byla narychlo zbudována silná hráz asi 1.5 metru vysoká a tato akce zachránila naší obec od zatopení. Voda totiž se hnala ve velké šíři od Sendražic, kam se dostala ze Tří Dvorů, zatopila za Sendražicemi pole až po železniční trať a po kopec na Chotuli a odtud se dostala kanálem pod železničním náspem na pole zdejšího velkostatku a po nich k vybudované hrázi. Poněvadž voda rychle stoupala a hrozila protržením provizorní přehrady, bylo nutné svésti ji do dolíků na obci za Chotulí, což se stalo za pomoci příkopů a vykopáním stružek. Dále byla svedena do Jezera a za tím účelem musela býti rozkopána silnice okresní v "Hajkách" a voda byla vpuštěna po příkopě u cesty k velkostatku. Tímto způsobem byla zatopena celá luka a pak ve Štěpnici. V Jezeře bylo tolik vody, že v jeden čas zatopila i most a cestu před kapličkou a pomníkem padlých vojínů. Děti se převážely ze školy a do školy na loďce. Spálenka a lesy patřící k velkostatku byly zatopeny a voda zde dosahovala výše 1 metru a více. Dříví narovnané v metry voda odnesla. Množství zvěře, zejména zajíců, srn, koroptví a mladých bažantů zahynulo. Hajní projížděli les na loďkách a zachraňovali co se dalo.
Voda sebou brala nejrůznější věci, které byly chytány, ovšem pokud to bylo možné. V prvé řadě seno. Povodeň přišla právě v době kosení a sušení sena. Celé řady kup plavaly po vodě a dostaly se k nám na Jezero. Nepodařilo se je pochytat a prudká voda je vehnala pod most, kde kupy uvázly a hrozily spolu s prudkou vodou jeho zbořením. Veliká síla vody přinášela a unášela množství dříví, dřevěné chlívky a králíkárny, často i s obsahem a mnohé jiné věci. Lidé chytali na vodě zajíce, které zátopa překvapila a kde se dalo, chytaly se ryby. Voda je zanesla do každého dolíku a na pole, která zatopila. A ve žních nacházeli rolníci v obilí kostry ryb, zajíců a jiné zvěře. Nejvýše dostoupila voda 19. června. V této době přetékala voda na dvou místech silnici ke Kolínu : za hradišťskými borky a hned za kopečkem u louky pana Ryšavého u Sedndražic, kde dosahovala výše více než půl metru nad silnicí a přetékala v šíři asi 20 metrů.
Po celou dobu trvání povodně konali občané hlídky ve dne i v noci. Po 19. červnu počala voda zvolna opadávati. Byla to v poslední době největší povodeň /od dvacátého roku/. Škody povodní vzniklé byly rolníkům z velké části nahrazeny ze Zemského zemědělského fondu. Velkou částkou přispěla postiženým též Okresní hospodářská záložna v Kolíně. Celkem bylo rozděleno asi Kč 20.000 podle výměry poškozených.
Na této stránce budeme zveřejňovat dostupné texty z kronik obce Veltruby tak, jak je zaznamenali předchozí i nynější kronikáři.
A tady je ta první z kronik. Od roku 1886 !
Zajímá-li Vás obsah kroniky a historie obce, pohlídejte si termín konání a přijďte si poslechnout přednášku nynější kronikářky Mgr. Jaroslavy Šormové. Prozatím nemůžeme datum určit vzhledem k současné epidemiologické situaci. Ale věříme, že se dočkáme. Beseda bude jistě zajímavá.
Výpis ze strany 20 za období 1890 až 1908 psané.
Na hřbitově stával až do roku 1846 gotický kostel se dvěma zvony, který byl zbořen pro neporozumění starých památek a zbyla z něho pouze pískovcová socha sv.Václava. Ta byla přenesena roku 1896 na cestu ke křbitovu. O zbořeném kostele se vypravuje, že měl pod sebou vystavěnou hrobku, v níž nalézaly se některé mrtvoly úplně zachovalé. Dle pověstí, vypravovaných pisateli hrobařem Karlem Frančíkem, vůbec jen "Karlíčkem" nazývaným, který zemřel jsa přes 80 roků stár a v jehož pokolení živnost hrobařská od praděda se nacházela, odkládali lidé chromí (bez pochyby rhevma) dřevěné berle v kostele na památku v uzdravení, které se jim dostalo pitím nebo koupáním v "zázračné vodě" studánky, jež prýštila pod č.p.32 na zahradě. Studánku tu dal majitel bývalý č.p.32 zaházeti i mrvou zavésti a tak se ztratila. Pramen její prvý objeven, když se vykopala studna na dvoře školním asi před třiceti lety.
Opsala pro naše čtenáře Věra Albrechtová, nová kronikářka